Česká kancelář pojistitelů „ČKP“ už nemá právo požadovat poplatky za nepojištěná vozidla, která „nejezdí“

Česká kancelář pojistitelů posílá výzvy k uhrazení příspěvku nepojištěných vozidel bez ohledu na to, zda dané vozidlo skutečně jezdí po veřejné komunikaci či nikoli. Ústavní soud však tuto praxi označil ve svém nálezu za nepřijatelnou.

Česká kancelář pojistitelů je v rámci naší republiky hlavním kontrolním orgánem, co se týče pojištění „Odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla“ jinak také jako „povinné ručení“. Jejím úkolem bylo a je kontrolovat, zda jsou všechna registrovaná vozidla v České republice řádně pojištěna. Za předpokladu, že se v databázi objeví nepojištěné vozidlo, má ČKP právo po jeho majiteli vymáhat správní poplatek. Tato povinnost mít uzavřené povinné ručení se týká všech motorových vozidel, která jsou zapsána v registru vozidel. Pokud tak jeho majitel neučiní a své vozidlo nemá řádně pojištěné u některé z pojišťoven v České republice, které povinné ručení nabízejí, vystavuje se riziku udělení pokuty ze strany tohoto kontrolního orgánu. „ČKP“ však vlastníkům těchto nepojištěných vozidel zasílá výzvu a to i za předpokladu, kdy vozidlo není skutečně provozované „právě třeba z důvodu havárie.“ 

Zapomenutí registrační značky

Velká část řidičů zkrátka zapomíná odevzdat registrační značky od neprovozovaného vozidla a zároveň přestanou platit pojistné, tedy zruší povinné ručení u své pojišťovny. ČKP pak tyto majitele také postihuje a je po nich vyžadována úhrada zákonného příspěvku nepojištěných, který činí od 30 do 70 KČ za 1. den v závislosti na druhu vozidla. Příspěvek, který slouží k úhradě škod z provozu vozidel bez povinného ručení, platí v ČR již od roku 2009. Jeho auto bylo nepojízdné, ale přesto měl platit – takový byl postoj ČKP Ústavní soud před časem řešil případ jednoho majitele vozidla, který neplatil pojištění.

„Majitel vozidla tak odmítl uhradit poplatek České kanceláři pojistitelů s odůvodněním, že jeho vozidlo bylo nepojízdné.“

Tak tento konkrétní případ, o kterém rozhodoval Ústavní soud, se týká vozidla, které stálo několik měsíců nepojízdné v garáži, ale zároveň nebylo dočasně vyřazeno z evidence vozidel. Jeho provozovatel tvrdil, že na něm po celou tu dobu pracoval a nejezdil s ním, s tím také odmítl zaplatit částku 1.690 Kč „podle výzvy ČKP, která se týkala jen asi dvou týdnů.“ ČKP daný požadavek na úhradu zákonného příspěvku následně odůvodnila tím, že měl majitel povinnost platit pojištění nebo měl odevzdat registrační značky do depozita. Ústavní soud nakonec v tomto případě rozhodl ve prospěch majitele vozidla, který prokázal, že vůz v dané době neprovozoval.  

„Povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti je navíc podle ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnost spojena s provozováním vozidla, respektive ponecháním vozidla na pozemní komunikaci, nikoli však s pouhým držením vozidla, které provozováno, respektive ponecháno na pozemní komunikaci není.“

To se píše v nálezu Ústavního soudu. Podle Ústavního soudu je možné brát 30 ti denní lhůtu jako pořádkovou, což tedy znamená, že prokazování ohledně neprovozování vozidla je možné i kdykoliv po uplynutí této lhůty.

 Nejsou-li značky uloženy do depozita na úřadě podle ČKP znamená, že je dané vozidlo provozováno a jeho majitel je tak bez ohledu na to „zda to je nebo není pravda“ povinen platit pojištění „-zákonný příspěvek-.“ 

Česká kancelář pojistitelů takovéto případy, kdy je vozidlo neprovozuschopné a je jeho majitelem odstavené „přestalo se platit pojištění“ cíleně vyhledává a po těchto majitelích nepojištěných vozidel žádá zákonný příspěvek nepojištěných. Ten jsou podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinni hradit provozovatelé za každý den, kdy není jejich vozidlo pojištěné.

Doporučení České kanceláře pojistitelů zní: Vozidlo, které neprovozujete, vždy odhlaste z registru vozidel

Česká kancelář pojistitelů upozornila na to, že nález Ústavního soudu není nutně v rozporu s její dosavadní praxí.

„Přístup ČKP je dlouhodobě konsistentní,“ sdělil tiskový mluvčí ČKP Aleš Povr. „Pokud chce motorista předejít problémům, pak mu ČKP doporučuje vozidlo „byť by to mělo být jen dočasně“ z provozu na registru vozidel vyřadit. Za tohoto předpokladu mu výzva ze strany „ČKP“ nepřijde. Pokud tak neučiní, výzva k zaplacení příspěvku nepojištěných do garančního fondu mu přijde a majitel bude muset sám prokazovat, že vozidlo skutečně neprovozoval.

Problém může nastat, pokud majitel neprokáže skutečnost, že vozidlo provozováno opravdu nebylo

V tomto případě totiž hrozí riziko soudního sporu. ČKP proto motoristům doporučuje na výzvu reagovat nejlépe ihned. Pokud totiž obeslaný nebude s ČKP komunikovat a případ se tak dostane k soudu, pak hrozí, že by mohl obeslaný prohrát tento spor o soudní výlohy. To připouští i Nález Ústavního soudu, který není adresován České kanceláři pojistitelů, ale soudům,“ zdůrazňuje Povr.

Důkazní břemeno je na vlastníkovi vozidla

Ústavní soud dává České kanceláři pojistitelů právo dovozovat, že pokud je vozidlo zapsané v registru, je také provozováno a důkazní břemeno tak leží na vlastníkovi vozidla, protože ČKP nemá jak z pouhého záznamu v registru vozidel zjistit, zda je vozidlo skutečně v provozu. Případné výzvy k zaplacení od ČKP tedy z tohoto pohledu nelze přímo házet jen tak do koše a je zapotřebí prokázat, že vozidlo skutečně provozováno nebylo:

„Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že vedlejší účastník nemá možnost zjišťovat, zda bylo či nebylo vozidlo bez pojištění odpovědnosti fakticky použito k jízdě nebo ponecháno na veřejně přístupné pozemní komunikaci, a disponuje pouze informací podle ust. § 15 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti. Ustavní soud k tomu uvádí, že již ze samotné skutečnosti, že je vozidlo vedeno v registru, je samozřejmě možno dovozovat, že vozidlo je také provozováno (zpravidla tomu tak bude), to nicméně pouze za situace, kdy nebude jeho vlastníkem (provozovatelem) dostatečně prokázán opak.”

Jestliže se rozhodnete z jakéhokoliv důvodu kdykoliv přerušit provozování svého vozidla a neodevzdat registrační značky vozidla do depozita, tak si raději vždy opatřete příslušné důkazy, že vozidlo není skutečně provozuschopné. A myslete také na to, že za neodevzdání značek Vám sice už nemusí hrozit výzva od ČKP, ale pokuta ve správním řízení ano. Tím že vozidlo neodhlásíte, se dopouštíte přestupku. Tato skutečnost sice není pro to, zda máte nebo nemáte platit příspěvky podstatná, ale porušujete tím zákon č. 168/1999 sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, který povinnost odhlášení vozidla stanovuje v § 15 odst. 5.

„Pokud pojištění odpovědnosti zaniklo a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů ode dne tohoto zániku pojištění uzavřena nová pojistná smlouva týkající se téhož tuzemského vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události, je vlastník tohoto vozidla povinen nejpozději ve stejné lhůtě odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci nebo osvědčení o technickém průkazu (dále jen „osvědčení o registraci“) tohoto vozidla příslušnému orgánu evidence. Nelze-li splnit povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence, je vlastník vozidla povinen takovou skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu evidence. Povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence je splněna i tehdy, pokud tak učinil provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel.“ 

Pokud své vozidlo náležitě z registru odhlásíte a značky do depozita odevzdáte, budete mít jasný důkaz o tom, že je případná výzva od ČKP bezpředmětná a ušetříte se od případného soudního sporu s ČKP. Česká kancelář pojistitelů je profesní organizace, která byla zřízena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jejími členy jsou ze zákona všechny pojišťovny, které mají na území České republiky sídlo nebo pobočku a nabízejí u nás povinné ručení. „Mezi řidiči je známá hlavně tvrdým vymáháním pohledávek u často kontroverzních případů – jako byl například i ten, kterým se zabýval Ústavní soud.“